Jednou se o něm bude hovořit jako o premiérovi éry druhé intifády. Do čela vlády v Jeruzalémě nastoupil, když palestinské povstání běželo naplno a kdy on sám byl ve svých 73 letech coby politik odepisován. Nyní jako 77letý vyráží za Georgem Bushem, aby příměří ve Svaté zemi, jež sám po Arafátově smrti dojednal, získalo mezinárodní legitimitu. To je nynější Ariel Šaron, izraelský jestřáb, který vždy prohlašoval, že s Palestinci nebude jednat pod palbou teroru.
Prosadit si své
Šaron je spjat se Státem Izrael jako málokterý jiný voják a politik. Vždyť při vzniku Izraele mu bylo 20 let, takže bojoval už ve válce za nezávislost a poté ve všech dalších, které země absolvovala. Ba dokonce ještě dříve. Do partyzánské Hagany vstoupil ve čtrnácti. Už tehdy se podle vzpomínek pamětníků projevoval jako zarytý individualista, což prý zdědil po rodičích – ti zase coby jediní v socialistickém kibucu neuznávali kolektivistický systém. Tak zněla i celoživotní deviza Ariela Šarona, přezdívaného Arik – neustupovat, nepodřizovat se autoritám, jež sám neuznávám, prosadit si své i proti převládajícímu proudu. Lze s takovými východisky dojít k míru? Soudě podle jeho příběhu ano, pokud ovšem člověk obohacený životními zkušenostmi překročí svůj stín.
Ve válce v letech 1948–49 působil dvacetiletý Šaron jako velitel pěší roty. Podle memoárové literatury si ho velitelé cenili pro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
