Akajev aneb Zrod despoty

Kyrgyzské revoluční události připadly osudovou shodou okolností téměř přesně na datum dvacátého výročí nástupu posledního generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova k moci (11. 3. 1985). Právě on stál u zrodu nové garnitury tehdy sovětských vůdců, z nichž zejména ve Střední Asii zůstávají u moci téměř všichni. Sovětská realita poloviny 80. let měla ovšem k dispozici jen velmi malý rejstřík možností, kým by nahradila gerontokratickou partajně-státní politickou špičku. Nesmíme přitom zapomenout, že ve zmíněném roce 1985 nikoho ani nenapadlo, že o pouhých šest let později už žádná sovětská partajně-státní politická špička nebude existovat – především proto, že nebude existovat ani Sovětský svaz.

Umožnil to Gorbačov

I v této situaci ovšem právě nástup tehdy čtyřiapadesátiletého Michaila Gorbačova k moci nejdřív pozvolna, ale na přelomu 80. a 90. let minulého století stále rychleji umožňuje, aby do nejvyšších státních a stranických funkcí v tehdejším SSSR přicházely osobnosti, které sice měly komunistickou minulost, ale na druhé straně nebylo dost dobře možné považovat je za pokračovatele klasické sovětské stranické nomenklatury. Na mysli máme osobnosti typu petrohradského primátora Anatolije Sobčaka, Gorbačovova ideologického poradce Alexandra Jakovleva, mladého ekonoma a jednoho z četných ruských premiérů počátku 90. let Jegora Gajdara, otce ruské privatizace (který…