Jiří Straka mezi námi

Jiří Straka, přezdívaný spartakiádní vrah, dostal před Vánoci – po deseti letech ve vězení a devíti v psychiatrických léčebnách – svobodu. O zproštění ústavní léčby žádal už třikrát, poprvé před pěti a pak před třemi lety.

Jeho přání pokaždé podporovali doktoři. Už před pěti lety, stejně jako tentokrát, říkali: „Riziko, že zabije znovu, kleslo na minimum. A stoprocentní jistotu nelze dát nikdy.“ Také reakce veřejnosti a médií byla ve všech třech případech podobná – proti jeho svobodě. Převažoval názor, že jeho propuštění je popliváním obětí. A hlavně, že člověk, který jako šestnáctiletý učeň brutálně zavraždil tři ženy a několik dalších napadl, může být pořád nebezpečný. Novináři spekulovali, že za střízliva se snad ničeho nedopustí, ale co když si vezme drogy. Přece je známé, že v léčebně s nimi experimentoval. Detektivové, kteří kdysi Straku dopadli, přidávali: Podle našeho názoru je nenapravitelný.

Co se tedy změnilo, že Jiří Straka tentokrát na rozdíl od svých předchozích pokusů svobodu dostal? Jedna důležitá věc: o jeho budoucnosti rozhodoval jiný soudce. Zatímco pražský Petr Fassati dal ve svém rozhodování podvakrát spíš na znepokojený hlas lidu, jeho opavský kolega Petr Polák se od tlaku ulice dokázal oprostit. Jiří Straka si odpykal stanovený trest a odpovědní lékaři se shodují: Je zbytečné ho dál držet za mřížemi, nebezpečný už není. Soudce Polák je vyslyšel, a i když pro něj bylo jednodušší nenáviděného a pohrdaného…