Dva měsíce před květnovým rozšířením Evropské unie se opět hovoří o evropských ambicích Turecka, a to hned z několika důvodů. Vláda v Ankaře, byť za vedení lídra tamních politických islamistů Recepa Tayyipa Erdogana, se už téměř rok snaží o loajalitu se Západem ve vztahu k Iráku. Navíc v poslední době udělala, co mohla, aby usnadnila znovusjednocení Kypru „pět minut před dvanáctou“, tedy před jeho vstupem do EU 1. května. Nyní se však táž vláda obává, že červnové volby do Evropského parlamentu budou v některých zemích EU, zejména v Německu, tematizovány právě tureckou agendou, tedy pod heslem „tureckého nebezpečí“ pro Evropu.
Právě z těchto důvodů navštívila počátkem minulého týdne Turecko Angela Merkelová – coby šéfka německé CDU a reprezentantka konzervativního názoru, že plné členství Turecka v Evropské unii není v dohledné době možné. Z těchto důvodů nyní poletí do Turecka i Gerhard Schröder – coby sociálnědemokratický kancléř a reprezentant názoru, že Ankaře má být jasně řečeno, kdy a za jakých podmínek s ní EU zahájí vstupní rozhovory. A koneckonců i při berlínské návštěvě českého premiéra Vladimíra Špidly u Schrödera přišla před týdnem řeč na Turecko. Český premiér jasně prohlásil, že Praha počítá s členstvím Ankary v EU: „Evropa potřebuje Turecko.“
Nicméně české politické karty nejsou rozdány tak jasně jako v Německu mezi tamní koalici (…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
