Múzy po Saddámovi

Yahia Said, irácký vlastenec a ekonom narozený v Praze, mi na podzim loňského roku navrhl, zda bych se nechtěl aktivně účastnit obnovy Iráku. Přesněji řečeno – pomoci s přeměnou či odstraňováním diktátorových pomníků a hledáním možnosti umělecké spolupráce Západu s Irákem. Souhlasil jsem. Místo třetího účastníka úvodní výpravy přijal výtvarný kritik Tomáš Pospiszyl a v polovině ledna jsme vyrazili do Bagdádu.

Kdo to vyraboval

„Připravte se na přistání,“ oznamuje jeden z jihoafrických pilotů neziskové společnosti Airserve. Naklání osmimístný letoun do šílené vývrtky, spouští se alarm upozorňující na volný pád stroje. Po půl minutě těsně nad zemí vybírá manévr a sedáme na plochu Bagdádského mezinárodního vojenského letiště. Elegantní přistání není adrenalinovým bonusem, ale metodou, jak se vyhnout pozornosti uvítacích raket Irák-vzduch. Nedaleko postávají dva letouny Saddam Airlines, pro jistotu zbavené motorů. V prázdné letištní hale občas projde gurkha, nepálský žoldák se samopalem v ruce a tradičním zahnutým bojovým nožem za pasem.

Zaprášený autobus nás veze chráněnou oblastí obklopující letiště. Na checkpointu u výjezdu ze zóny (oblíbeném místě bombových útoků) vystupujeme, ale předem dohodnutý automobil na parkovišti nestojí. Máme aspoň čas si užívat přehlídku amerického zbrojního arzenálu, defilujícího všude okolo. Není nám příliš jasné, míří-li na…