O smutném Andersenovi

Za pár dní vstoupíme do roku, kdy by nejslavnější pohádkář všech dob Hans Christian Andersen oslavil dvousté narozeniny. Dánové se chystají výročí svého proslulého krajana připomenout s velkou parádou: usilovně se pracuje na kritickém vydání celého spisovatelova díla, dolaďují se velkolepé plány na vývoz Andersenova díla do světa a televize připravuje na výroční dubnový den vysílání slavnostní galashow z centrálního kodaňského stadionu. Kdo ale vlastně byl Hans Christian Andersen a proč jeho pohádky tak nesmazatelně ovlivnily světovou literaturu?

Outsider na útěku

Hans Christian Andersen (1805–1875) sepisoval už od mládí vlastní životopisy, jenže jeho nesčetným autobiografiím se příliš věřit nedá. Daleko upřímněji vyjadřoval své pocity a životní zkušenosti v pohádkách. Příbězích často tak smutných, že snad ani nemohou být pro děti. Připomeňme si třeba silvestrovské vyprávění o Děvčátku se sirkami. Necelé dvě stránky o holčičce, která bosky prodává sirky. Pantofle sice měla, ale po zemřelé mamince, a jak byly veliké, jednu ztratila a druhou jí ukradl rozjívený kluk. Na kost promrzlá holčička nakonec zažíná zápalky a záblesky plamene ji přenášejí přes nelidská muka. Spatří v nich nazdobený stromeček ve vytopeném pokoji a v ústrety se jí rozeběhne pečená husa. Nakonec o zeď škrtne celým svazečkem zápalek a ukáže se jí laskavý obličej milované babičky, která ji odnese s…