To ticho mi připadalo šílené

RÁMEČEK

FRANÇOISE MAYEROVÁ se narodila roku 1957 v Paříži. Studovala slavistiku v rodném městě, jako stážistka pobývala na Filozofické fakultě UK (1982–86). V letech 1993–98 byla ředitelkou Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách (Cefres) v Praze. Zabývala se mj. výzkumem historické paměti různých skupin českých obyvatel ve vztahu k totalitní minulosti. Výsledky svého bádání shrnula v knize „Češi a jejich komunismus – pokus o sociologii paměti“, která vyšla na jaře v Paříži (překlad chystá Nakladatelsví Lidové noviny). Dnes působí na Univerzitě Paula Valéryho v Montpellier. Françoise Mayerová je vdaná, k jejím zálibám patří běh na dlouhé tratě, letos běžela například Pražský maraton.

KONEC RÁMEČKU

Před časem jste ve Francii vydala sociologickou studii o tom, jak Češi vnímají svůj komunismus. Co vás k tomu tématu přivedlo?

Zajímá mě, jak se utváří historická paměť, na co se vzpomíná v různých skupinách a proč má jeden postoj k minulosti větší šanci prosadit se než druhý. Nejdřív jsem chtěla zkoumat jen paměť komunistů, ale když jsem pochopila, že to, co neříkají, je mnohem zajímavější než to, co říkají, rozhodla jsem se zkoumat také opačnou stranu politického spektra. A začala jsem dělat rozhovory s bývalými politickými vězni.

Jak jste se vůbec dostala k české problematice?

Ve Francii jsem…