Hrdinové a klikaři roku

Minulý týden teroristé zavraždili devětačtyřicet iráckých vojáků. Čerství příslušníci nově vznikající armády, beze zbraní, byli přepadeni při cestě z Bagdádu na základnu v Kirkúku. Ve srovnání s tragickými a hojně medializovanými únosy rukojmí ze zemí Západu tentokrát víme jen velmi málo detailů. Svět oběhly pouze fotografie pěti desítek zastřelených mužů na asfaltu silnice – jména, osudy, konkrétní příběhy a motivace jejich vstupu do nové armády už se do zpráv světových agentur nedostaly.

Západními rukojmími teroristů se stávají lidé, kteří se v Iráku ocitli dobrovolně, na základě vlastní volby. Iráčané nemají alternativu typu „měli jste zůstat doma“, vždyť oni doma jsou – až na to, že za poslední čtvrtstoletí nezažili tento domov svobodný a bezpečný zároveň. Ať už bude trvat vojenská či jiná asistence Západu v Iráku jakkoli dlouho, dříve či později připadne odpovědnost za osud země i její bezpečnost Iráčanům. Proto jsou příběhy armádních nováčků, lidí narozených za Saddámova režimu, důležité a jejich odhodlání hrdinské.

Počátkem října otiskl americký týdeník Time na titulní straně snímek dvou Italek vykoupených z rukou teroristů v Iráku – coby špičku v rámci celkem třiceti „hrdinů roku“. Žebříčky hrdinství jsou vždy ošidné, ale v tomto případě obzvlášť. Nebyly Simona Pariová a Simona Torrettová spíše „klikařkami roku“? Jejich vykoupení dojednávala italská vláda a tajné služby, i tak bylo velkým štěstím.…