Je to trend tak nápadný a rozšířený, že ho nemohl přehlédnout nikdo: během 20. století ve všech vyspělých zemích výrazně vzrostly daně. Ale proč tomu tak je? Vysvětlujících hypotéz se objevila celá řada. Německý ekonom Adolph Wagner už na konci 19. století formuloval teorii o souvislosti mezi růstem daní a růstem hrubého domácího produktu (čím bohatší společnost, tím vyšší daně). William Baumol argumentoval, že technologický pokrok v soukromém sektoru je rychlejší než ve veřejném, takže roste „cena“ služeb poskytovaných veřejným sektorem, a proto rostou i daně. Allan Meltzer a Scott Richard míní, že růst daní souvisí s rozšířením volebního práva směrem k chudým.
V nedávné době však přišli s novou, radikální hypotézou Gary Becker (nositel Nobelovy ceny z roku 1992) a Casey Mulligan z Chicagské univerzity: daně rostly proto, že postupem času se je vlády naučily efektivně vybírat. Efektivněji vybírané daně poplatníky méně „pálí“, a ti jsou proto ochotni tolerovat vyšší míru zdanění.
Friedmanův válečný nápad
Beckerova a Mulliganova teorie varuje všechny bojovníky za menší a efektivnější vládu: Vaše úsilí může být kontraproduktivní. Snahy o zefektivnění daňového systému (například zavedení jednoduché rovné daně z příjmu namísto systému, který má sice daně progresivní, zato však plné různých výjimek a odpočitatelných položek) se vrátí jak bumerang v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu