Jak je důležité vydat se na vandr

Nehledě na šestimiliardové lidstvo, každý z nás neustále naráží na své známé a známé svých známých, kamkoli se v tom širém světě vrtne. To není náhoda ani záměr, žádající si paranoidní vysvětlení („moji známí po mně jdou“), ale důsledek obecně biologických zákonitostí migrace, jež platí pro lidské populace stejně jako pro mnoho dalších živočišných druhů.

Dobrodruzi a usedlíci

Biologové se již dlouhá léta baví značkováním zvířat – kroužkují ptáky a vůbec upevňují rozličné visačky a vysílačky na zvěř všeho druhu. Zpětným odchytem takto postižených jedinců potom se železnou pravidelností zjišťují, že v každé populaci se většina jedinců chová spořádaně usedle (i když jak taková usedlost vypadá, se liší druh od druhu), ale vždy se objeví i nevelký počet dobrodruhů, kteří se naopak vydávají na velmi daleké cesty.

Oba způsoby života mají své výhody. Usedlí jedinci volí jistotu již zabydleného prostředí, ale zároveň i silnou konkurenci právě těch, co se v něm už také zabydlili. Cesty do neznáma jsou naproti tomu riskantní, ale mohou být také bohatě odměněny – Honza, co se vypraví do světa na zkušenou, tam sice většinou zahyne (ačkoli právě o tom pohádky decentně mlčí), ale také tam může získat krásnou princeznu. Cestovatelské puzení je částečně založeno geneticky (mnozí lidé ho mají „v krvi“, čili, jak se teprve v posledních padesáti letech říká…