


Postavit se před mikrofony a nahrát bez pomoci dalších muzikantů sólovou desku – k tomu je třeba hodně odvahy. Může o tom vyprávět známý hudebník a zakladatel brněnské kapely Dunaj Vladimír Václavek, který se o sólový projekt pokusil nedávno. Výsledek nakonec překvapil i jeho: Václavek totiž ve studiu o samotě nevydržel a na poslední chvíli přizval k natáčení další muzikanty. A udělal dobře. Z nového alba Písně nepísně, které vyšlo v prosinci u brněnských Indies, je Václavkova individualita patrná více než kdykoli předtím i přes množství hostujících spoluhráčů.
Cesta k samotě
Zpěvák a kytarista Vladimír Václavek (44) má za sebou skutečně bohatou muzikantskou dráhu. Vedle Pavla Fajta nebo Ivy Bittové byl jedním z tvůrců brněnské alternativy, která společně s undergroundem tvořila od poloviny osmdesátých let kontrapunkt k oficiální rockové scéně. Na rozdíl od undergroundu měla ovšem hudba samorostlých Moraváků téměř mizivý politický podtext. Důležitější bylo předávání pocitů a nálad nevázaných na čas i prostor. Repertoár bigbítově laděného Dunaje byl často založen jen na těžko spočitatelných rytmech, provázely ho poměrně složité harmonické postupy a struktury skladeb se vymykaly tehdejším ortodoxním rockovým mechanismům.
Na začátku devadesátých let zažila brněnská alternativní scéna novou vlnu aktivity, která ústila ve větší samostatnost jednotlivých individualit a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu