Potlesk pro Jižní Afriku

Není něco podezřelého v zemi, kde vládní strana získá ve volbách podle poměrného systému už potřetí za sebou dvoutřetinovou většinu? Kdyby se tak stalo například v Evropě, tak určitě ano. Vždyť střídání politické moci je podmínkou i motorem demokracie. Ale jsme v Jižní Africe, která v příštích dnech oslaví desáté výročí formálního pádu apartheidu, režimu odděleného vývoje ras. A touto optikou je třeba zkoumat výsledek voleb z minulé středy.

Všem sýčkům navzdory

Jak bude fungovat demokracie v podmínkách, kde většinoví černoši až dosud neměli zákonnou šanci o sobě rozhodovat? Nevyvolá takto náhlé převzetí moci konflikty, ba snad i občanskou válku? Tak zněly otázky právě před deseti lety.

Není to pro nás zcela cizí či bytostně exotický problém. Nelze totiž popřít podobnost například s českými Romy – byť znevýhodněnými nikoli na základě zákonů, ale „pouze“ v praxi – nebo třeba s „průšvihovými státy“ typu Haiti, které ustavili právě propuštění nesvéprávní otroci, a tamní problémy se táhnou již dvě stě let. Dne 26. dubna 1994 dostala černošská politicky naprosto nezkušená většina v Jižní Africe poprvé možnost volit – poprvé přišel ke slovu princip „jeden občan, jeden hlas“. V tomto smyslu představuje Jižní Afrika – stát s vyspělými technologiemi a rozvinutou tržní ekonomikou – tranzitní zemi par excellence. Navíc…