Naši oligarchové

Jsem jako Rockefeller, říkají o sobě privatizační zbohatlíci ve střední a východní Evropě a chtějí tím říct – možná jsme začínali jako dravci, ale dnes už z nás jsou solidní podnikatelé a ušlechtilí mecenáši. Je to chytré srovnání: v jejich publiku málokdo zná počátky naftařského krále Johna D. Rockefellera, který se v Americe 19. století dostal k bohatství doslova přes mrtvoly – dnes už jeho jméno zní jen úctyhodným zvukem starých peněz.

Od časů divoké privatizace ještě v tuzemsku neuběhlo ani deset let a o titul českého Rockefellera se hlásí dva muži. Petr Kellner i Antonín Koláček za tu dobu rozšířili nabytý majetek do impérií budících respekt, ne-li dokonce obavy. Existuje dobrý důvod, proč teď zkoumat, zda jsou ještě v kategorii „bezohledný dravec“, nebo už „solidní podnikatel“. Udrží-li se Špidlova vláda, první od ní možná koupí Telecom, jednu z nejbohatších zdejších firem, a druhý Severočeské doly – klíč k mocnému a vlivnému ČEZ.

PPF: MLČENLIVOST CHRÁNÍ NÁS

Petr Kellner sedm let nedal rozhovor, nepočítáme-li pár banálních e-mailových odpovědí. Jediné dostupné fotografie jsou z výročních zpráv jeho skupiny PPF. Nikdo neví, kde bydlí, na oficiální adrese je prázdná vila. „Majitel je introvert,“ vysvětluje skoro omluvně viceprezident PPF Jaromír Prokš. Introvertní je i celá tato finanční skupina, která dnes spravuje…