Komentář Tomáše Klvani na adresu českých novin (Prodavači iluzí a starých hvězd, Respekt č. 11/2004) a následná reakce zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes Roberta Čásenského (Klvaňovy novinové soudy, Respekt č. 12/2004) názorně ilustrovaly dva palčivé problémy české mediální scény. Totiž naprostou absenci její solidní reflexe a také až hysterickou nechuť jejích aktérů vůči jakémukoli náznaku kritiky.
Ghetta
Ve vyspělejším mediálním prostředí by Tomáš Klvaňa při psaní svého komentáře nemusel tolik stavět na dojmech, protože by měl k dispozici dostatek studií a obsahových analýz novin, jimiž by mohl podepírat svá tvrzení, a Robert Čásenský by pak musel argumentovat jinak než jen odkazem na „prostor“, který jeho list dává důležitým událostem. Prostor sám o sobě přece ještě nic neříká o obsahu.
Hodnotíme-li kvalitu zdejší diskuse o médiích, máme před sebou láhev z poloviny plnou či poloprázdnou? Těžko říci. Situace je jistě lepší, než před dvěma třemi roky. Tehdy zde byly pouze internetové Britské listy, v nichž Jan Čulík čas od času poměřoval česká média neúprosným londýnským metrem, a dále Louč Milana Šmída, cenná především systematickým sledováním dějů na televizním kolbišti. K nim mezitím přibyla řada dalších projektů. Jejich počet…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu