Občan Argentiny, který děsí Respekt
Přečetl jsem si článek týkající se případu Františka Oldřicha Kinského (Občan, který děsí; Respekt č. 10/2004) a upřímně řečeno nechápu postoj redakce. To, že Kinského advokát vypouští účelová, s podstatou sporu třebas nesouvisející tvrzení, nahrávající jeho klientovi, je pochopitelné – dělá svou práci. Proč ale Respekt tyto názory bez kritického odstupu tiskne? Souhlasím, že vyjádření politiků k této kauze jsou nevhodná, nechápu ale, proč od toho Respekt odvíjí závěr, že soudy rozhodují podle politické objednávky. Nebyly ty počáteční úspěchy F. O. Kinského dány spíše tím, že protistrana nebyla ani zastoupena advokátem?
Martin Hradilek, Praha
Památkáři nejsou škůdci
V článku Cesta z města do města (Respekt č. 3/2004) bilancuje Zdeněk Lukeš posttotalitní péči o stavby a památky. Je vcelku optimistou, když píše, že „studií, které ostentativně nerespektovaly charakter a měřítko daných hodnot, se objevila celá řada, ale naštěstí se podařilo těm nejhorším nápadům zabránit nebo je alespoň omezit“. Jako příklad kvalitní porevoluční architektury pak uvádí novostavbu paláce Euro na dolním konci pražského Václavského náměstí. Za kvalitní ji považuje i přesto, že památkáři – jak připomíná – ostře protestovali proti jejímu věžovitému…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu