Jarek Nohavica Superstar

Tento měsíc uplyne dvaadvacet let od chvíle, kdy poprvé před publikum předstoupil písničkář Jaromír Nohavica. Tehdy osmadvacetiletý dlouhán inspirovaný Krylem, Vysockým a Okudžavou se od prvního koncertu jevil jako originální, nespoutaná osobnost a jeho popularita rostla geometrickou řadou. Vzhledem k roli, jakou písničkáři sehrávali v minulém režimu, nic tak překvapivého. Od té doby se ale svět změnil, Nohavica prožil velkou osobní krizi, objevil se na seznamu agentů StB – a přesto je dnes na výsluní, populární jako nikdy předtím. Jeho poslední album Babylon ze sklonku loňského roku válcuje v prodejnosti novinku Lucie Bílé a písničkář se počítá mezi favority českých hudebních cen Anděl. Jak se mu to podařilo?

Dejte mi mávátko

Odpovědět se dá jednoduchým protimluvem: Nohavicův úspěch tkví jednak v jeho proměnách a přizpůsobivosti a na druhé straně v osobitém poetickém charakteru textů, který si dokázal udržet. Cesta k profesionálnímu písničkářství byla v jeho případě poměrně dlouhá. Psal sice písně od patnácti let, ale po nedokončené technické vysoké škole musel projít různá krátkodobá zaměstnání (dělník, knihovník). Než si dodal odvahy vystupovat sám, živil sebe a rodinu jako textař populární hudby. Už rok po prvním vystoupení ale vyhrál anketu o nejvýraznější osobnost folkového festivalu Porta. Odtud se pak šířily pirátské nahrávky, takže za další rok některé Nohavicovy…