Šťastné a veselé gripeny

Kabinet Vladimíra Špidly ve středu rozhodl o pořízení stíhaček pro českou armádu – pronajmeme si letouny gripen. To je ale také vše, co jsme se dozvěděli. Chybí jakákoli přesná informace o ceně kontraktu nebo vysvětlení, z jakého strategického důvodu letadla potřebujeme a proč zrovna gripeny. Proti vládnímu rozhodnutí neexistuje žádné odvolání. Ministři si však nechali zadní vrátka: nyní budou vyjednávat se švédskou vládou a do konce února se definitivně rozhodne.

Nekup to

Verdikt vlády ukončuje zhruba osmileté rozvažování nad nákupem stíhaček. A to zcela v dosavadní linii zmatených, někdy emotivních a hlavně nekompetentních rozhodnutí. Jen pro připomenutí: v půli 90. let požadovala armáda jako „minimum pro zajištění vzdušného prostoru“ padesát čtyři nadzvukových letounů, které měl doplnit stejný počet podzvukových bitevníků L-159. Přitom neexistovala žádná strategická úvaha, žádný model, jak bude armáda vypadat za deset let. Vláda Václava Klause podepsala smlouvu na nákup sedmdesáti dvou L-159, opět bez strategických a finančních výhledů. Výsledek známe: dnešní ministerstvo obrany tvrdí, že nám těchto bitevníků stačí čtyřiadvacet.

V roce 2000 se Zemanova vláda rozhodla přikoupit třicet šest stíhaček, o rok později redukovala počet na dvacet čtyři. Zase: bez přesvědčivého politického či strategického zdůvodnění. Přitom nám spojenci z NATO včetně generálního tajemníka George Robertsona doporučovali, ať nákup stíhaček přesuneme za rok 2008 a sto miliard, jež by padly na pořízení letounů, investujeme do zásadní přestavby armády. Po ostudách kolem „soutěže“, z níž na protest proti manipulacím odstoupili všichni účastníci kromě britsko-švédského konsorcia British Aerospace / Saab (výrobce gripenů), nakonec Zemanově vládě zatrhla kšeft sněmovna, když těsně před volbami nedovolila na koupi gripenů vydat dluhopisy.

Proč připomínat minulost? Protože Špidlova vláda se zachovala stejně. Výběrové řízení vypsala v červenci, kdy jen věštec mohl vědět, kolik letadel bude vojsko potřebovat. V listopadu kabinet schválil armádní reformu, v níž se počítá se čtrnácti stíhačkami. Stále však neexistuje dlouhodobý – a v zemích NATO běžný – finanční výhled, do čeho a kolik se bude v armádě investovat. Vláda dokonce ani neví, jestli letouny potřebujeme jenom pro ochranu vlastního vojenského prostoru, nebo jestli je budeme poskytovat pro alianční operace, což je důvod pro výběr typu naprosto zásadní (kvůli řadě operačních a organizačních záležitostí, které nemá cenu rozebírat, se gripeny mohou hodit pro první variantu, ale mezinárodní akce vyžadují secvičené letky složené ze stejných strojů, a to gripeny v NATO nikdy nebudou).

Přesto kabinet s nákupem letounů spěchá, do konce února má ministr obrany Miroslav Kostelka uzavřít se švédskou vládou smlouvu. Je velmi pravděpodobné, že další vláda řekne, že ty letouny nepotřebujeme – bude to asi vláda ODS a stínový ministr Petr Nečas na tiskovce už o této možnosti informoval s odkazem na problémy při spolupráci s NATO.

Stapletonova otočka

Proti průběhu soutěže vydala na zmíněné tiskovce protestní prohlášení opoziční ODS. Distancuje se v něm od „netransparentního a zákulisního“ rozhodnutí, vyčítá vládě, že se „ani jednou nepokusila o získání široké politické shody“, a navrhuje vypracovat strategickou analýzu a pak vypsat novou soutěž. Zní to ostře, ale s křížkem po funuse. ODS začala s protesty, zprvu spíše nesmělými, až tři měsíce po vyhlášení výběrového řízení a ani se nepokusila k nákupu stíhaček vyvolat rozpravu na půdě parlamentu.

Ostře protestují i Spojené státy coby hlavní poražený (konkurentem gripenů byly především americké F-16). Odcházející velvyslanec Craig Stapleton 11. prosince v Radiožurnálu varoval, že výběr gripenů by měl „dopady na politické a vojenské úrovni“ a ztížil zapojení Česka do NATO. Právě Stapleton se přitom nedávno vlády zastal. V článku pro Lidové noviny (30. října, den před doporučením výběrové komise) napsal, že výběr stíhaček je „otevřený a nestranný“, což ho vedlo k závěru, že průhlednost je pro Špidlovu vládu „nejvyšší prioritou“. Je ale pravdou, že do té doby vláda komunikovala se zájemci o prodej letadel velmi otevřeně a odpovídala na jejich dotazy. Od chvíle, co začala odborná komise hodnotit a pak vláda vybírat, nedostali zájemci o prodej ani jednu informaci o tom, jak soutěž probíhá a podle jakých kritérií se rozhoduje.

Americký tlak byl tvrdý, Špidlovi telefonoval ministr zahraničí Colin Powell, u prezidenta se zase osobně přimlouval ministr obchodu Donald Evans. Američany totiž pobouřila například zpráva, že odborná komise doporučila gripeny hlavně kvůli tzv. offsetům, doprovodným investičním programům: Švédové totiž slíbili v Česku investovat dvacet sedm miliard korun. Přitom v podmínkách soutěže byly offsety jen velmi okrajovou záležitostí, takže ostatní zúčastněné země na ně nekladly důraz.

Účet: 20 miliard

Američané mají zřejmě pravdu. Vzájemné vztahy se pronájmem strojů, ze země, která stojí mimo NATO a navíc (které nebudou nikdy zapojeny do operací Aliance), zhorší. Nejde o nějakou diskvalifikaci Švédů, ale o dlouhodobou součinnost, která stojí často na přísně utajovaných informacích, které mimoalianční země nedostanou. Pokud jde o gripeny, Saab se nikdy nedostane k řadě špičkových komunikačních systémů, které spojenci v letounech používají. Podle prvních ohlasů schvalují náš výběr pouze Francouzi a Němci. Například Britové se zdrželi jakéhokoli pochvalného komentáře, přestože se jejich zbrojní firma British Aerospace na výrobě a prodeji gripenů podílí.

Fakt, že si pronajímáme letoun, který nebyl vyzkoušen v boji, vlastně není v celkovém kontextu důležitý. Až na to, že daňoví poplatníci za něj zaplatí odhadem asi dvacet miliard korun – přesnou cenu vláda zatím nezveřejnila.