Fotbal a zatemnění rozumu

Kdy dělat vědu z toho, že někde padne facka, by jistě mohl být námět na diplomovou práci ze žurnalistiky. Dobrým mezním příkladem je událost z fotbalového stadionu v Istanbulu minulý týden. Tureckým reprezentantům ani výběru hráčů do 21 let se nepodařilo kvalifikovat na mistrovství Evropy příští rok. A hlavně – hra juniorů skončila nevídanou štvanicí. Němci dokázali v 90. minutě vsítit vyrovnávací gól a tím pohřbít šance domácích na postup. Zápas skončil a na hosty se snesla sprcha mincí, lahví, ovoce a hasičských přístrojů. To ještě není nic mimořádného, jenže do mladíků se pustili také příslušníci pořádkových sil.

„Policisti nás před padajícími předměty chránili svými štíty, ale přitom do nás kopali,“ líčil situaci bek Maik Franz, který dostal ránu do ucha od jednoho pořadatele, až mu vytryskla krev. Mince způsobila tržnou ránu na hlavě i českému sudímu Michalu Benešovi – dvěma stehy ho ošetřil lékař německého týmu. Delegát UEFA si vše pilně poznamenával a evropský svaz má 4. prosince vyměřit Turkům trest.

Spanilá jízda ostravského Baníku českou ligou vedla některé komentátory k rozebírání známého názoru, že vybíjení energie na stadionech je společnosti prospěšné. Ale tohle? Turecké listy, plné záběrů z poničených ulic metropole po teroristických útocích, se snažily štvanici bagatelizovat a nenávist na ochozech sváděly na údajné provokace německých hráčů. Z jedné fotbalové rvačky by nikdo vědu nedělal, jenže kolektivní zatemnění…