Proměny v nečase Jiřího Plocka

Když se zkraje devadesátých let minulého století Jiří Plocek rozhodl, že se pustí do nekomerčního vydávání lidové muziky, byl na vrcholu vědecké kariéry biochemika v akademii věd a úročil také profesionální muzikant-skou éru hráče na mandolínu v bluegrassových kapelách. Přesto se v průběhu několika let stal respektovaným vydavatelem nekomerční hudby. Po téměř deseti letech vydávání lidové i nové akustické hudby, world music, autorských projektů a komorní vážné hudby z přelomu tisíciletí Plocek oznámil, že končí.

Folklor se Jiřího Plocka v dětství nedotýkal, spíše obdivoval americkou muziku. Hrál s Robertem Křesťanem v legendárních Poutnících, po nich si založil vlastní kapelu Teagrass. Iniciačním zlomem byl pro něj večírek, který zažil v novostavbě domku horňáckého primáše Martina Hrbáče v roce 1993 ve Veselí nad Moravou. „Martin mě hudebně naprosto oslnil,“ přiznal později v rozhovoru pro Literární noviny. Plocek tehdy odjížděl na výzkumnou stáž do USA. Za mořem si nakoupil kolekce maďarské, rumunské a bulharské lidové hudby, ale rozčilovalo ho, že nenarazil kromě pár dechovek na žádné nahrávky české a moravské muziky. Během roku a půl v Americe si ujasnil, že netouží pokračovat v ctižádostivém světě vrcholové vědy.

V lednu 1995 se vrátil a připravil k vydání profilové CD Horňácký hudec Martin Hrbáč. Za osm let pak vydal ve všech řadách svého vydavatelství dvacet pět titulů. Teď…