Napadlo vás někdy, proč jsou písmena na klávesnici vašeho počítače rozmístěna tak chaoticky? Pokud umíte dobře psát a nemusíte hledat každé písmenko, je vám to nejspíše jedno. Důležité je, že stejnou klávesnici najdete doma, v práci i v každé internetové kavárně. Určitě byste nestáli o to, aby klávesnice podléhala módním trendům. Museli byste si pamatovat několik různých kombinací, což by bylo nepohodlné. Co jeden považuje za pohodlné, za tím druhý hledá problémy – třeba tržní selhání. V roce 1985 dodal americký ekonom Paul David do arzenálu zastánců státních zásahů neotřelou zbraň: stoletá neotřesitelná pozice klávesnice, která se podle šestice písmen v horní řadě jmenuje QWERTY, je jasným tržním selháním, protože prokazatelně existují lepší verze, na kterých lze psát mnohem rychleji.
Na to je trh krátký
Pomalé psaní bylo koneckonců hlavním důvodem, proč se QWERTY na konci 19. století prosadila. Paradox? Jen zdánlivě. Tehdy trpěly psací stroje zasekáváním kláves při rychlém psaní. Inovátoři se předháněli v hledání řešení. Vynálezce QWERTY na to šel jinak. Nezasahoval do mechaniky psacího stroje, ale hrál si s rozložením písmen tak dlouho, než našel kýženou kombinaci, a to takovou, která nutila písaře psát pomaleji. Klávesy měly čas se vrátit na své místo a problém byl vyřešen. QWERTY uspěla v soutěži v psaní na stroji a její vzestup nemohlo nic ohrozit.
Technologická omezení 19. století jsou ale z dnešního pohledu banální. Procesory…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
