Je to náhoda, ale symbolická. Čtrnáct dní po velkém výpadku elektřiny na východním pobřeží USA zažil minulý čtvrtek podobný blackout i Londýn, byť jen na půl hodiny. Týž den Tony Blair předstoupil před vyšetřovací komisi v souvislosti s anglo-americkým tažením v Zálivu.
Marná sláva, jakási pupeční šňůra mezi Velkou Británií a USA přetrvává i dvě století po válce za nezávislost. Pouze tyto dvě země byly s to nasadit účinnou vojenskou sílu proti Saddámově Iráku. A opět pouze lídři těchto dvou zemí teď doma schytávají minusové body za kiksy a nedostatky související s válkou. Inu, kdo nic nedělá, nic nezkazí, řekl by pozorovatel. Ale pro zmíněné lídry i pro svět jde o mnohem více. Ustojí své problémy vnitropoliticky? A ustojí to také v samotném Iráku po houstnoucích útocích a ztrátách mezi vojáky i civilisty? To jsou zásadní otázky nejenom pro Londýn a Washington, ale také pro celý model bezpečnosti na této planetě.
Přehánět, ale s mírou
Tony Blair byl vyslýchán jako teprve druhý premiér v britské historii po Johnu Majorovi (i Majorův výslech souvisel s válkou v Zálivu, ovšem s tou první). Šlo o „případ Kelly“ táhnoucí se už měsíc a půl. Lhala britská vláda při zdůvodnění nutnosti války proti Saddámovi? Nadsazovala vědomě iráckou hrozbu, například tvrzením, že Saddám je schopen použít své zbraně hromadného ničení do 45 minut? To je, oč tu běží. Dohnali vládní úředníci zbrojního experta a mikrobiologa Davida Kellyho k sebevraždě?…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
