Poslední sprška zpráv ze Slovenska se hemží slovy jakoby z nedávné minulosti: nelegální odposlechy, poškozování pověsti tajných služeb, ohrožení národních zájmů… Slovník pochází snad ještě z komunismu, duch zase připomíná éru Vladimíra Mečiara, kdy bratislavská vláda kdejakou kritiku na svou adresu prohlašovala za projev nepřátelství vůči státu. Co se to na Slovensku děje? Copak to dnes není nadějná reformní země na prahu NATO a Evropské unie?
Stát a strana
Začalo to minulé pondělí, kdy předseda vlády Mikuláš Dzurinda vysvětloval před prokurátorem svůj nedávný výrok, že jakási blíže neurčená „vlivná skupinka“ škodí zájmům tajné služby, státu i jeho Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKÚ). Je třeba dodat, že premiér se tak vyjádřil v době, kdy se na Slovensku množí aféry kolem tajné služby SIS a kdy vojenská prokuratura zjistila, že agenti zřejmě obchodovali s nelegálními odposlechy. Jinak ale byla Dzurindova slova pro slovenské komentátory zhruba stejně nesrozumitelná jako pro české čtenáře. Premiér už totiž nedodal, v čem má údajné poškozování zájmů státu spočívat a kdo tvoří tajemnou „skupinku“. Nicméně samozřejmost, s jakou jedním dechem mluvil o zájmech své strany i celého státu, vyvolávala obavu, zda ještě Dzurinda dokáže mezi jedním a druhým rozlišovat.
Týž den však vypukl prvotřídní skandál: pár hodin po premiérově důvěrné výpovědi u prokurátora se na veřejnost dostal seznam údajných členů …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
