Jeden poslanec se rozhodl vystoupit z klubu ČSSD a premiér, jak se až do neděle zdálo, našel nového ministra spravedlnosti. Jak tyto události souvisejí? Víc, než by se zdálo.
Severočeský delegát Josef Hojdar už podle svých slov nemohl snést, jak se vláda vzdaluje programu ČSSD, proto se jí rozhodl vypovědět loajalitu. O každé změně s ním mají ministři jednat a on se rozhodne podle svědomí: sám sebe Hojdar přirovnal k Haně Marvanové. Je to směšné a drzé zároveň. Hojdar se na pomezí politiky a byznysu pohybuje už léta a nikdy v něm nebylo idealismu ani za mák. Pokud už někdy hájil něčí zájmy, pak to nebyly zájmy voličů sociální demokracie, ale uhelných společností a ČEZ. Hojdar je nyní lakmusový papírek: buď ho vedení ČSSD přivede k poslušnosti a názorně předvede, že chytráctví se nevyplácí, nebo budou následovat další „rebelové“.
Po minulém týdnu kdekdo Špidlově vládě prorokuje, že nevydrží ani do Vánoc. A jestliže se předtím nedařilo po několik měsíců sehnat náhradu za odcházejícího ministra spravedlnosti, po poslanecké dezerci se do ohroženého kabinetu nehrne už vůbec nikdo. Premiér proto vsadil na jistotu a povolal svého jihočeského známého, advokáta Vladimíra Papeže. To se rovnalo provokaci a nic na tom nemění fakt, že v neděli Papež svůj úmysl odvolal.
Lze jistě chápat, že osamělý premiér, který ve vlastní straně čelí lidem Hojdarova typu, chce aspoň ve vládě někomu důvěřovat. Proč by měla Papežovi důvěřovat veřejnost? Všechny dostupné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
