Ve hvězdách

„Odevzdávám ti tuto pušku prostřednictvím svého malého syna, kterého si přeji vychovat tak, aby se stal přítelem Američanů. Přeji si, aby se zaznamenalo, že jsem byl poslední ze svého kmene, kdo se vzdal své pušky.“ Těmito slovy skončila přesně před 122 lety nejvýznamnější kapitola dějin indiánského odboje ve Spojených státech. Na vyzáblých koních totiž 19. července 1881 do vojenské pevnosti Fort Buford dorazila poslední skupina vzdorujících Siouxů, kteří se odmítali smířit s přesunem do rezervace. Vedl je legendární náčelník Sedící býk.

Pověst znamenitého válečníka provázela Tatanku Iotanku, jak zní jeho jméno v jazyce Siouxů Honkpapa, už od dětství. Sotva v deseti letech se mohl pochlubit uloveným bizonem, ve čtrnácti zabitým a skalpovaným nepřítelem z kmene Vraních indiánů. Zpráva o síle Sedícího býka budila v prériích respekt, vzájemné kmenové šarvátky ale brzy zastínil vážnější problém: armáda Spojených států vytrvale zabírala původní indiánská loviště. Prakticky po celá 60. léta s ní siouxské kmeny vedly válku a kolem roku 1867 se do jejich čela vůbec poprvé postavil společný náčelník – tehdy šestatřicetiletý Sedící býk. Přelom desetiletí sice přinesl územní dohodu, klid zbraní ale netrval dlouho. Na území Black Hills, které vláda Siouxům garantovala, se totiž objevila naleziště zlata a Američané přikázali indiánům vystěhovat se. Sedící býk odmítl, spojil se s Čejeny a Arapahy a v červnu 1875 měl během náboženského obřadu vidění, v němž…