Zatímco z nitra sociální demokracie neustále zaznívá volání po rozpadu vlády, v menších koaličních stranách panuje klid. Jsou lidovci a unionisté opravdu smířeni s osudem? Zdá se, že ano. A že dokonce vědí, na čem svou spokojenost s vládou Vladimíra Špidly zakotvit.
Kdo, když ne my
Unionisté do vlády vstupovali s největšími obavami. Spolupráce s levicovými sociálními demokraty nemusela pro jejich křehkou, o liberální část voličstva se opírající stranu skončit dobře. A to nebezpečí stále trvá. Přesto letos v lednu na partajním sjezdu tři čtvrtiny unionistů podpořily setrvání svých ministrů v kabinetu. A přestože se od té doby mnohé stalo – například neúspěch koaličního kandidáta v prezidentské volbě či start zlomové reformy veřejných financí – příznivý náhled na vládní účast ve straně přetrvává.
Důvodů je řada. „Nepochybně je toto koaliční uspořádání stále pro tuto zemi přínosnější než zmrtvení politické scény na základě opoziční smlouvy,“ říká šéf okresní organizace Bruntál Petr Novotný. Ještě častějším argumentem ale je: Naši poslanci usměrňují nápady svých partnerů z ČSSD, a kdybychom z koalice vystoupili, hrozila by vláda sociálních demokratů s tichou podporou KSČM.
Unionisté ale mají o jednu starost více. Jako jediné dnešní parlamentní straně jí totiž hrozí, že by se v příštích volbách nemusela dostat do parlamentu. Její preference se pohybují kolem tří procent. Část jejích voličů, která je nespokojená s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
