Drtikolovy oči

Pražský buddhista Stanislav Doležal se soustavně zabývá kresebnou a malířskou částí díla Františka Drtikola (1883–1961). V nakladatelství Svět, které Doležal speciálně kvůli tomuto umělci založil, však takto zacílenou publikaci kupodivu zatím nevydal. Předloni činnost svého podniku otevřel svazkem deníků a dopisů, které Drtikol v letech 1914–1918 sepsal pod vlivem milostného vzplanutí k Elišce Janské, dívce o dvanáct let mladší, než byl on (viz Respekt č. 37/2001). Nedávno k této knize přibyl titul totožného formátu, obdobného grafického rukopisu a stejné polygrafické exkluzivity – Oči široce otevřené. Ani tentokrát ještě nedochází na „Mistra Fráňu“, tedy na toho Drtikola, který v domku na pražském Spořilově – poté co v roce 1935 skoncoval s fotografickou tvorbou a prodal ateliér – kreslil, maloval, psal, překládal, hlavně však meditoval a zasvěcoval do východních nauk druhé. „Oči široce otevřené“ obsahují devětadvacet krátkých kapitol, jež Drtikol zformuloval počátkem třicátých let a podal v nich své fotografické krédo, které dnes působí až neuvěřitelně aktuálně.

Cvič svůj zrak

Devětadvacet kapitol o fotografickém řemesle a umění netvoří ucelený systém. Nicméně čtenář z nich nabude intenzivního dojmu, že nyní lépe rozumí nejen Drtikolově tvorbě, nýbrž i…