Bít či nebít

Následující příspěvky pocházejí z debaty nad článkem Nový otec dítě nebije (Respekt č. 25/2003). Do diskuse se lze zapojit na adrese www.respekt.cz

Myslím, že je rozdíl mezi bitím a výchovnou fackou. Ne vždy chápavý postoj vůči dítěti pomůže a jsou věci, které v danou chvíli neumíte vysvětlit rozumem, ale přesto víte, že jsou tabu. Navíc život je tak rozmanitý, že ho nemůžete stále více a více šněrovat do zákonů a předpisů. Rodinu by měl zákon pouze chránit a ne regulovat. Právě facka pomůže někdy dítěti pochopit tabu (například urážlivé chování vůči starším lidem). Bez facky v raném věku dítěte se může stát, že dítě nemá utvořen systém mezí, který nutně k životu potřebuje. Samozřejmě dítě si ho může během dospívání utvořit samo, mnohdy ale za cenu hrozivých zkušeností a ztrát. To samé však hrozí, pokud je dítě neúměrně bito, protože se stává terčem agrese. Takové bití musí být a je zakázáno. Obyčejná facka nebo i klasický výprask na zadek pak vždy musí být na uvážení rodiče, který sám musí zhodnotit situaci a zakročit. Vymýšlet nějaké regule zasahující do rodin mi přijde dokonce proti přírodě a divím se, že to prosazují liberálové.

Martin Ringle, [email protected]

Výchovné tělesné tresty by tabu být neměly. Tabu je to, o čem se nemá mluvit. Výchova dětí je veřejný problém, který se týká každého, a tělesné tresty jsou součástí tradice, takže…