Nový otec dítě nebije

„Chceš facku?“ Nad odvěkou, všem srozumitelnou rodičovskou výhrůžkou se v české společnosti stahují mračna. Přitom tato dvě stručná slova pomáhala měnit v řádné občany většinu zdejšího obyvatelstva od třiceti let nahoru. Dnes se z rodin zvolna vytrácí a brzy možná zanikne úplně – i bez pomoci „zákona proti fackování“, o němž se začalo před měsícem veřejně debatovat. Co bude na řadě pak, těžko dopředu odhadovat. Česká výchova každopádně prochází nenápadnou, ale zásadní změnou.

Přicházejí muži

Jak se tuzemská společnost posunula za třináct let, rodičům nejlépe připomenou otázky jejich vlastních dětí. „Dcera se nedávno divila, že jsme ve školce také neměli pravidelně karneval,“ vzpomíná dětský psychiatr a zakladatel Linky bezpečí Petr Pöthe. „Já si ze školky pamatuji, jak jsem stál na hanbě za větu, že Ježíšek existuje. Nebo jak jsme při poledním usínání museli mít ručník na očích, a komu spadl, tomu učitelka jednu vlepila.“

V dnešním světě by učitelku za podobný postup vůči jejím svěřencům čekal patrně vyhazov a ostuda v celostátních médiích. A to není jediný pokrok. Ve společnosti procházející hlubokou proměnou se novým trendům samozřejmě nemohla ubránit ani výchova. Je sice ošidné vynášet obecné soudy o stále pestřejší a svobodnější společnosti, kde se komunita rodičů a dětí na jednom pískovišti nemusí podobat té o pár…