V Kostelci nad Orlicí minulý týden lidé řešili, zda chtějí mít ve svém sousedství i nadále tábor pro žadatele o azyl, nebo ne. Bouřlivé shromáždění zhruba tří stovek místních lidí překypovalo emocemi, ale ve finále spolu soupeřily jen dva nápady: jít demonstrovat proti azylantům přímo pod jejich okna, nebo jednat s ministerstvem vnitra o lepší komunikaci mezi městečkem a uprchlickým táborem.
Hodina pravdy
Blíží se sedmá hodina středečního podvečera a do společenského domu v Kostelci nad Orlicí se scházejí davy místních. Vchodový poutač na film Hodina pravdy jako by předznamenával význam schůze. Sál pro dvě stě lidí je narvaný během několika minut, stejně jako balkón pro padesátku dalších zájemců. I tak je míst málo, lidé stojí podél zdí kolem celého sálu. Místnost nemá okna, takže atmosféra je za chvíli opravdu hustá – a ještě víc ji rozpálí slova prvního řečníka.
„Kriminalita tu sice oficiálně není, ale je tu latentní. Devastuje se tu příroda a lidské vztahy. Dnes a denně jsem konfrontován s krádežemi, sprostotou, užíváním drog, netolerancí a oslabováním našeho města na trhu atraktivity vůči ostatním městům. A to přeci nejde,“ vypočítává stížnosti majitel místního obchodu s potravinami a jeden z organizátorů protestního shromáždění Petr Jakubec. „Z krásného pololázeňského městečka se pomalu stává ghetto bloumajících utečenců, jejichž zábavou je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
