Na kodaňském summitu Evropské unie měla padat velká rozhodnutí. Předsedající Dánsko chtělo do Unie přizvat deset kandidátů. Jednání se ovšem zkomplikovala a nebylo jasné, zda někteří kandidáti, kteří trvali na svých finančních požadavcích, mezi nimi Česko a Polsko, neodjedou domů s prázdnou. Dánský premiér Anders Fogh Rasmussen však pro úspěch udělal vše. Už před summitem objížděl evropské lídry, aby naznačil, že Dánové chtějí prosadit rozšíření, a podařilo se mu je přesvědčit o historické výzvě okamžiku.
Nikoho neizolovat
O Dánech, Švédech, Norech a Finech se říká, že jsou skvělí diplomaté a vyjednavači, kteří mají úctu světového společenství a s důvěrou získávají mandát k řešení krizí. Proč na sebe nenápadné malé státy dokážou tak upozornit? Proč se prosazují na úkor velkých aktérů, jakými jsou USA, Francie, Británie či Německo? Možná právě proto, že jsou tak nenápadné.
Všechny čtyři země jsou přinejmenším co do počtu obyvatel malé. Nemohou nikoho zastrašovat a nelámou si hlavu svým postavením ve světě. Mohou se tak soustředit na jiné věci a pomoci tam, kde je třeba. Skandinávci si navíc s sebou do problémových oblastí nenesou žádnou zátěž z minulosti, nejsou v pozici Británie vůči Izraeli nebo Belgie vůči Kongu.
Skandinávie dává příklad konsenzuální demokracie. Podle dánského velvyslance v Česku Jorgena Bojera spočívá kouzlo tamního způsobu jednání v tom, že se vážně berou všechny strany. Není možné například riskovat, že padne…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
