Máme velkou schopnost zabíjet, ale malou schopnost umírat. Tento výrok na adresu moderních západních armád a společností je už letitý, ale v poslední době by se chtělo dodat: a máme též malou schopnost vidět oběti našich útoků. Zde snad spočívá příčina šířících se eufemismů v politickém a mediálním jazyce války. Místo válka čteme ve světovém tisku třeba „vsazení“ (insertion), místo nálet „vertikální vsazení“ (vertical insertion), místo cílený útok „chirurgický řez“ (surgical strike). Vesměs lékařská terminologie – vždyť medicína slouží záchraně životů, zdraví, nikoli zabíjení.
Výraz „přátelská palba“ (friendly fire) také vypadá mnohem lépe než realita, totiž britská stíhačka sestřelená americkou raketou. Nebo „kolaterální škody“ (collateral damage) čili chybně zacílená střela, jejímž výsledkem jsou desítky mrtvých civilistů, jak se stávalo v Kosovu v roce 1999, loni v Afghánistánu či palestinské Gaze a letos v Iráku. Nechtěný masakr? Fuj, to zní ošklivě! Podle amerických novin z doby po 11. září prý dokonce i Usáma bin-Ládin mluvil o „kolaterálních škodách“ – když svým věrným vysvětloval, že při útoku na Světové obchodní středisko nevyhnutelně zahynou i muslimové.
Novinkou války v Iráku je výraz „šok a děs“ (shock and awe) pro přesné a intenzivní bombardování. Objevil se už v roce 1996 v práci vojenského experta Harlana Ullmana (s podtitulem Dosáhnout rychlé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
