Každý pátý člověk na světě nemá přístup k pitné vodě. Šestnáct milionů lidí ročně zemře na nemoci, které se dají v civilizovaných zemích úspěšně léčit. Bohaté státy se proto zavazují pomáhat chudým rozvojovým zemím. Patří to k prestižní morální povinnosti klubu bohatých států světa, do kterého se řadí i Česká republika. Navzdory tomu dáváme stále asi desetkrát méně, než jsme se zavázali naším členstvím v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Namísto 16 miliard korun (požadovaná 0,7 % HDP) míří z Česka jako pomoc do třetího světa jen 1,6 miliardy korun ročně. Do této sumy se počítá rozvojová a humanitární pomoc či odpuštění dluhů.
Neplníme ani minimální hranici, kterou žádá po svých členech Evropská unie (0,33 % HDP, v našem případě bychom tedy měli platit 7 miliard korun ročně). Odpovědi politiků jsou prozaické: „Víc peněz nemáme.“
Šetří i ti nejbohatší
Nejsme zdaleka sami. Sliby o pomoci třetímu světu nedodržují ani ostatní postkomunistické země, výrazně bohatší Rakousko, ale ani USA. Amerika dává v přepočtu na HDP zhruba tolik co Česko. Příkladem jdou naopak skandinávské země či Švýcarsko. Třeba Norové platí výrazně více, než k čemu se zavázali: částku rovnající se 1 % jejich HDP.
„Komise Světové zdravotnické organizace odhaduje, že pokud by všechny státy platily, k čemu se zavázaly, zachránilo by to na osm milionů životů ročně,“ uvedl americký ekonom Jeffrey Sachs. Pro srovnání: bohaté státy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
