Když se víc vyrábí, přibývá nezaměstnaných. Je to divná věta a platí jen v zemi, jejíž hospodářský růst je křehký a nezdravý. Lednové údaje ministerstva práce a sociálních věcí upozornily, že takovou zemí byla v posledním roce Česká republika. Růst ekonomiky ve výši tří procent doprovázelo meziroční zvýšení míry nezaměstnanosti z 9,1 % na 9,4 %. Vláda ČSSD si s nezaměstnaností opravdu neví rady. Ještě počátkem roku 1999, kdy se zastavila hospodářská recese, byla nezaměstnanost 8,1 %, pak prodloužením školní docházky vypadl na trhu práce celý populační ročník (přes sto tisíc lidí), přesto počet lidí bez práce šplhá k magické hranici půl milionu. V rámci předvolebních sebechvál se o výstražném signálu ve statistice nezaměstnanosti nemluví. Přitom naznačuje - a některé analýzy z regionů to potvrzují - podstatnou slabinu současné prosperity Česka. Tato prosperita totiž stojí na průmyslu, kde stejně jako před dvanácti lety převládá monokultura velkých strojírenských podniků. Někde ji narušily kultivovanější elektrotechnické firmy, jinde ale pouhé montážní linky zahraničních koncernů. Malé ani střední tuzemské podniky nejsou a nerostou. Za takových podmínek stačí, že pár koncernů z Česka odejde, a s růstem nezaměstnanosti pak praskne bublina ekonomického růstu.
Autor je ekonom.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
