„Století mělo dva roky…,“ prozrazuje v lyrické sbírce Podzimní listí okamžik svého narození francouzský básník, spisovatel a esejista Victor Hugo. „A jelikož 26. února tomu bude již 200 let,“ prohlásil nedávno v Paříži ministr školství Jack Lang, „rozhodli jsme rozšířit letošní školní osnovy o povinnou četbu z autorova díla.“ Rok Victora Huga, v jehož rámci se Francouzi pustili do objevování zapomenutých nebo dokonce nikdy nespatřených zákoutí života svého klasika, byl zahájen.
Na Jersey padá prach
První otázka zní, kdo to vlastně byl - ten slavný muž jménem Victor Hugo. Vzor občanských ctností a geniální literát? Nebo politický oportunista, který coby spisovatel zbohatl na bídě chudáků? Hlasatel revoluce a parlamentní tribun utiskovaných? Nebo člověk, který v jednom dopise sám sebe charakterizoval slovy: „Žiju úplně stejně jako ostatní lidé, jenom o trochu víc přemýšlím.“? Přibližně těmito otázkami se zabývá rozsáhlá diskuse, jež zároveň s oslavami ve Francii právě probíhá na stránkách literárních časopisů, historických revuí i běžných týdeníků. Hugo totiž trčí z francouzských dějin a literatury podobně jako anglické ostrovy Jersey a Guernesey (kde spisovatel prožil dvacetiletý exil) z vod kanálu La Manche: nehybný a majestátní. Společností je vnímán jako zapřisáhlý demokrat, byť dlouho ctil mrtvého diktátora („v tomto století žil pouze jeden velikán – Napoleon“) a produkoval patetické básně k jeho poctě. Mnozí v něm vidí symbol…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
