Pražský summit NATO skončil a česká politika se co nevidět zase ponoří do tuzemských problémů. K nim v tuto chvíli patří hlavně brzká volba nové hlavy státu. Zdá se, že šance Miloše Zemana a Václava Klause jsou dost malé: stoupenci ani jednoho z nich totiž po senátních volbách nezískali v horní komoře převahu a obchod mezi nimi se zatím naštěstí nezdá reálný. Velké naděje nemá ani „utajený komunista“ z osmdesátých let Jaroslav Bureš, který se poněkud opožděně (ale zato veřejně) přiznal ke klasickému amorálnímu normalizačnímu kariérismu. Nevesele je na tom i lidovec Petr Pithart – v ODS i ČSSD má spoustu nepřátel a občas ho dokonce zpochybňují i straničtí kolegové. Největší šance má zatím ombudsman Otakar Motejl. Byl by ale dobrým prezidentem?
Zemanova slušná tvář
Motejl před svými konkurenty „vede“, protože žádné politické skupině s výjimkou Grebeníčkovy rudé úderky zásadně nevadí. ODS by ho mohla podpořit, jelikož je předlistopadový antikomunista, sociální demokracie, protože jí dělal „počestného ministra“, a US-DEU i část lidovců proto, že si obratně vytváří image svérázné a nezávislé osobnosti. Tyto sympatie sdílí – soudě podle průzkumů – i velká část společnosti.
Při pohledu na jiné kandidáty Otakar Motejl bezesporu vyčnívá: kultivovaný, inteligentní a všeobecně vážený člověk, vzbuzující navíc dojem, že ho praktická politika nepoznamenala, že stál vždycky mimo „partajní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
