Před osmi a půl lety znal jen málokterý obyvatel Rwandy slovo „genocida“. Dnes je lze v této sedmimilionové zemi uprostřed afrického kontinentu slyšet běžně. Nezřídka ho doprovází výmluvné gesto - řez palcem nebo dlaní přes tepnu na krku. V roce 1994 se Rwanda ponořila do zla, na které jsou hrůzu navozující přívlastky krátké. Během deseti týdnů bylo mačetami rozsekáno, upáleno nebo zaživa pohřbeno více než osm set tisíc lidí. Co do počtu obětí a časového rozmezí to byla nejefektivnější genocida v dějinách. Kdyby Adolf Hitler postupoval stejným tempem, holocaust by trval zhruba rok.Podobně jako před osmi a půl lety jen málokterý Rwanďan znal slovo genocida, přestože země už předtím zažila výbuchy násilí a masové vraždy, nyní jen málokdo tuší, co si představit pod pojmem „smíření“. Právě jemu vstříc se ale Rwanda letos vydala. Gestem, které při diskusích obyvatel to slovo doprovází, bývají ruce semknuté jako při modlitbě. S genocidou mají zkušenost, se smířením nikoli.
Spravedlnost pod avokády
Přízemní cihlové domky poblíž letiště ve rwandské metropoli Kigali nesvědčí o tom, že by obyvatelé žili v dostatku. Střechy jsou stlučené z kusů plechu, oprýskané zdi se barvou příliš neliší od děravé cesty, v jejímž prachu jsou vidět otisky bosých nohou. Před krámky, v nichž jsou k dostání fazole, vajíčka, konzervy, toastový chléb a kokakola, posedávají ženy s dětmi. Na otevřeném ohni si ve špinavých hrncích vaří banány. Soudě podle překvapených pohledů tu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
