Podobnost čistě náhodná

Výjevy na české politické scéně v posledních dvou desítkách let pozoruhodně měnily žánr. Nudné a drtivé rituály pozdního stalinismu nejdřív trochu oživily perestrojkové etudy a posléze jim Miloš Jakeš dodal ráz lidové frašky. Následoval citově strhující spektákl sametové revoluce a přeludná fantasmagorie transformace s režijně nezvládnutým pokusem o dramatickou katarzi v závěru. A pak se rozběhl nekonečný a neveselý seriál: moralisté kázali, nemravové vtipkovali, každý měl svou pravdu, ale nikdo ničemu pořádně nerozuměl. Společenské poptávce po jasném obrazu temného pozadí událostí letos vyhovělo několik českých spisovatelů pamfletickými romány z pomezí fikce a reality. Po románu Báječná léta s Klausem, v němž Michal Viewegh nepříliš originálně odhalil hlavního viníka v hlavním podezřelém (viz Respekt č. 21/2002), přišel Miloš Urban s románem Paměti poslance parlamentu a Martin Nezval s knihou Sex, prachy a frikulín (být free, cool a in je snem hrdinů knihy). Obě dílka se už na první pohled liší knižním tvarem. Zatímco Nezval vstoupil na trh ve standardním kabátě vázané knihy s eroticky laděnou barevnou obálkou, Urbanova kniha má podobu nápaditého bibelotu, který potěší sběratele zvláštností. V pouzdře vypadá jako krabička krbových zápalek se škrtátkem na boku, a když svazek vyjmeme, opravdu v jeho deskách najdeme zápalku. V příběhu se působivě snoubí naivita vypravěče s lehce parodovaným literárním…