Čechy se podobají Irsku

Rámeček

JARKA STUCHLÍKOVÁ se narodila v roce 1938. V roce 1969 odjela i s dvěma dětmi do Chile za manželem Milanem, který prováděl antropologický výzkum mezi Indiány kmene Mapuche, a na univerzitě v Temuku vystudovala sociální antropologii. Po Pinochetově puči Stuchlíkovi za dramatických okolností z Chile odjeli, ale do normalizačního Československa se už nevrátili. Od r. 1975 žili v Belfastu v Severním Irsku. Po náhlé smrti svého muže v r. 1980 Jarka Stuchlíková vystudovala na Queen´s University lingvistiku a založila v Belfastu úspěšnou překladatelskou firmu. Od roku 1999 žije v Praze. O chilské etapě svého života vydala vzpomínkovou knihu Indiáni, politici, plukovníci (Praha, 1998).

V r. 1969 jste odjela z Československa, pět let jste s rodinou pobývala v Chile, od roku 1975 v Severním Irsku. Když váš muž r. 1980 v Belfastu zemřel, chodily vaše dvě děti na střední školu. Jak jste to sama zvládla, čím jste se živila?

Dodělala jsem si na Queen's University obor lingvistika, přes španělštinu a portugalštinu. Pak jsem od přítele odkoupila překladatelskou agenturu. Během následujících šestnácti let jsem vybudovala prosperující podnik.

Nedávno jste se vrátila do Prahy. Není návrat po takové době těžký? Musíte mít v Irsku víc přátel než tady.

Strávila jsem tam největší část dospělého života. Mohla bych se tedy s jistou nadsázkou považovat za domorodce, zvláště když jsem s nimi prožila nejtěžší léta jejich novodobé historie,…