My a náš Temelín

Vztahy jsou mezi lidmi

Zvykl jsem si články, kde se pan Brezina zabývá ekologickými otázkami, spíše ignorovat. Píše pěkné cestopisy, ale s ekologií, zdá se, nemá příliš štěstí. V čem se pan Brezina v článku „Uctívači čistoty“ mýlí (abych nemusel používat slovo „lže“)? Začnu od konce. Ve snaze odhalovat u zelených ekologických aktivistů (levicově orientovaných, jak velice zjednodušujícím způsobem tvrdí) hnědé skvrny tvrdí, že Zelení jsou proti znečištění přírody stejně jako radikální pravice proti „špinavým cizincům“. Už ty pojmy nejsou hodné seriozního žurnalisty. Ale hlavně to není pravda. Kdo jen trochu sleduje rakouskou politickou scénu, musí vědět, že právě Zelení byli nejtvrdšími kritiky Haiderovy xenofobie a také způsobu, kterým se vede potřebná, ale nepříliš věcná diskuse nad Benešovými dekrety. Brezina píše, že rakouští ekologisté získali s Haiderem mocného spojence. Je to právě naopak. Kdyby bylo v Rakousku referendum o otázce „Podpoříte politiky, kteří se snaží vytvořit lepší alternativy, než je Temelín“, odpovědělo by kladně snad 80 procent obyvatelstva. Jenže lidé - a zejména Zelení jsou v této věci obzvlášť citliví - vědí, čeho je Haider schopen, a nesouhlasili s tím, jak referendum probíhalo. Proto ho odmítli mnozí, kterým riziko z jaderných elektráren vadí. Jsem jedním z nich. Žil jsem čtyři roky v Českých Budějovicích a zažil jsem velice zblízka, jak Češi pocítili hraniční blokády. Znám také spoustu lidí mezi Budějovicemi a Lincem, které…