Dějiny končí vernisáží

Návštěvník, který vstoupí do výstavních prostorů ve druhém patře pražské Městské knihovny, znejistí, zda nejde nevhod. Putovní výstava ze sbírek Berlinische Galerie tu sice započala bezmála před měsícem, ale její vernisáž jako by v ústředním sále stále pokračovala. Za skleněnými dveřmi se rýsují siluety živě diskutujících milovníků umění a do předsálí doléhá šum jejich oduševnělých hovorů. Až po chvíli člověku dojde, že v místnosti není vyjma hlídače živáčka. Vernisáž je totiž také uměleckým dílem - instalací s ozvučenými figurínami, které jsou kopiemi konkrétních osobností zabydlených v německém výtvarném milieu v polovině sedmdesátých let minulého století. Instalace The Art Show uvádí výstavu z Berlína jako svérázné motto. Základní myšlenka projektu napadla Eda Kienholze a Nancy Reddin už v roce 1963 a k realizaci dozrávala dalších čtrnáct let. Homunkulové jsou oblečeni ve skutečných šatech svých živých předobrazů, mají jejich hodinky, brýle a jiné doplňky, přišli však o lidské tváře. Místo nich jsou do hlav zasazeny různé technické segmenty, například části opékačů topinek, ventilátorů či automobilové popelníky. Dojem robotizace zesilují i plexisklové skříňky na jejich hrudích, v nichž světélkují další technické zapeklitosti. Po stisknutí knoflíku se z figurín začne ozývat skutečný hlas. Výstava, kterou trvale a nepřetržitě zahajují, sestává z jakýchsi panelů s poznámkami, náčrty a jinými dokumenty o přípravě instalace. Zažloutlé fotografie z poloviny sedmdesátých…