Na zámečku v Příbrami

Historik Oldřich Tůma má na starosti Ústav soudobých dějin Akademie věd (ÚSD) a je přirozené, že brání jeho pověst. Není však nutné, aby tak činil za každou cenu. Nemusí dokonce ani „nudit čtenáře čísly, aby věci uvedl na správnou míru,“ jak píše ve svém textu Bludný kámen úrazu (Respekt č. 25/2001).

Ve východní ohradě

Již před lety byl artikulován přímo na půdě ÚSD názor, že existují dva typy ústavů, které se zabývají soudobými dějinami. Jeden je obvyklý ve společnostech, které v průběhu posledního století neprožily žádný zásadní zvrat. Druhý je namístě tam, kde došlo k pokusu o rekonstrukci společnosti od samých základů. Domnívám se, že ÚSD nastoupil poněkud paradoxně cestu první. Dělá přitom všelijakou záslužnou práci, i v oboru historie komunismu. Problém spočívá v tom, že jí na tomto poli nedělá ani zdaleka dost. Nestačí jen poukazovat na počet zaměstnanců a na několik vysoce specializovaných monografií, které se zlomkovitě týkají historie komunismu v Čechách. Daleko nejdůležitější mezi pracemi, které vznikly v budově ÚSD, jsou studie Karla Kaplana. Byli bychom bez nich ochuzeni o bohatý zdroj informací o historii KSČ. Kaplanovo dílo totiž ukazuje na možnosti, které poskytuje soudobá historie jako pramen společenské paměti. Zdůrazňuji slovo pramen, protože význam Kaplanovy práce spočívá hlavně v objevování zasunuté faktografie. Jeho zdroji jsou přitom v drtivé většině stopy,…