Dravec Kyselecký Hamr

Na Divokém západě v dobách zlaté horečky stačilo na správném místě kopnout do země, a z člověka byl rázem boháč. Před šesti lety to vypadalo, že tři společníci, Adolf Riedel a manželé Schmiedovi, budou mít stejné štěstí i na území České republiky - s tím rozdílem, že neměli zbohatnout zlatem, ale minerální vodou. Pramen Kyselecký Hamr, který si vyhlédli, se svou kvalitou může měřit s necelou dvacítkou dnes čerpaných a prodávaných minerálních vod. Od ministerstva zdravotnictví dostali licenci na jeho využití, postupně skoupili potřebné pozemky a v Mýtině nedaleko Karlových Varů začali stavět stáčírnu. Vidina desetimilionových zisků se však záhy rozplynula. Z někdejších společníků se totiž stali zavilí nepřátelé, kteří se vzájemně obviňují z podvodů. A jako obvykle, když se dva hádají, třetí se směje. Sporů totiž obratně využila společnost Česká voda.

Sen o pokladu

„Začátkem devadesátých let se mi dostala do ruky životopisná kniha Dravec Mattoni,“ vzpomíná někdejší náměstek v Grandhotelu Pupp Adolf Riedel (61). „Nadchlo mě, jak dokázal využít zdroje minerální vody a udělat z nich podnikatelský šlágr.“ Zaujala ho především zmínka o prameni pár set metrů od německých hranic, který Henri Mattoni nechal ležet ladem, protože byl v hustém rozbahněném lese. „V knize jsem nenašel přesný údaj o tom, kde zdroj je. Sedl jsem proto do auta a začal ho hledat, ptát se místních lidí,“ říká Adolf Riedel. Výsledek se dostavil ani ne po měsíci. "Na obecní úřad nám…