Tajemství černé skříňky

V blízké budoucnosti nás asi nemine trocha zarputilé veřejné disputace. V knihkupectvích se totiž právě objevilo české vydání pět let staré knihy amerického biochemika Michaela J. Behea Darwinova černá skříňka. Takovou příležitost k debatě o postavení evoluční teorie v dnešní vědě si Darwinovi odpůrci bezpochyby nenechají ujít.

Inženýrská ofenzíva

Behe tvrdí, že molekulární mašinérie buňky je příliš složitá a příliš dokonale do sebe zapadající („neredukovatelně komplexní“), než aby mohla vzniknout postupným vývojem. A protože složitá věc nemůže vzniknout najednou sama od sebe, musíme za ní prý vidět aktivitu „inteligentního designéra“. Darwinismu Behe vyčítá, že nedokáže přesně objasnit průběh významných evolučních změn a místo toho si jenom vymýšlí příběhy. V tom má jistě pravdu. Život je však výsledkem unikátní historie, která mohla proběhnout i jinak. Kdybychom se vrátili o tři miliardy let zpět a spustili evoluci znovu, byla by jiná. V lecčems jistě podobná, nelze ale říci jak moc. Žádnou unikátní událost prostě z principu nelze přesně vysvětlit, protože ji není možné v laboratoři zopakovat. V čem spočívá „neredukovatelná komplexnost“, o níž Behe píše, je možné demonstrovat na jednoduchém příkladě. Bolasový pavouk tká jediné vlákno, na jehož konci je kapka lepu, a současně produkuje feromon, kterým vábí můry. Můra přiletí, dotkne se komíhající kapky lepidla a je lapena. Tento systém je neredukovatelně komplexní - bez feromonu, vlákna a…