V uplynulých týdnech jsme mohli sledovat další z mnoha pokusů probudit k životu něco, co české společnosti včetně umělecké scény citelně schází. Totiž diskusi, která v ideálním případě umí působit jako katalyzátor veřejných procesů nebo může zvyšovat citlivost nás všech vůči problémům a dilematům, které život přináší. Záminkou se stala fotografická výstava I. N. R. I. v pražské Galerii Rudolfinum. Bettina Rheimsová (49) a Serge Bramly (52) zde představují své převyprávění příběhu Ježíše Krista. Jenže věc má háček: pod vlivem potřeby „mít diskusi“ dochází k tomu, že se rovnou debatuje o kontroverznosti cyklu I. N. R. I. (viz například Salon deníku Právo z 22. března), aniž by se někdo příliš zdržoval pohledem na samo dílo, tedy na to, jaké významy může výtvarný jazyk francouzské dvojice vůbec unést a zda existuje nějaké vážné oprávnění označovat I. N. R. I. za „kontroverzní expozici“. Logickou součástí naznačené atmosféry pak je, že vysocí činitelé katolické církve krátce po vernisáži přispěchali s prohlášením, že výstava v Rudolfinu nijak neuráží náboženské cítění.
Pavlovovský reflex
Natěšené hlášky, že se v Rudolfinu objevila velmi kontroverzní a provokativní expozice, částečně pramení v bezduchém přejímání našlehaných propagačních materiálů, jejichž smyslem je dostat k publiku co nejefektnější formulace. Podstatnou příčinou je ale i přesvědčení pisatelů, že soubor I. N. R. I. kontroverzní opravdu je. Ukazuje přeci novozákonní příběh hodně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
