Nestavte lovce na pranýř

„Cherchez la femme“, neboli za vším hledej ženu. To byla první myšlenka, která mě napadla po přečtení „mysliveckého“ článku Marka Švehly Pobavit se a zemřít v letošním čtvrtém čísle Respektu. Nedovedu si totiž nijak racionálně vysvětlit, proč jeho textem místy prosakuje jakási latentní nenávist vůči Francii. Nejedná se přeci o žádný zločinecký stát. Nechme však stranou jednotlivosti a rozeberme zmiňovaný článek jako celek.

Žít si vlastním životem

Je třeba přiznat, že nechtě se panu Švehlovi podařilo najít podstatu současného vyostřeného sporu kolem návrhu nového mysliveckého zákona. Stalo se tak v té části rozsáhlého článku, kterou si dovolím doslovně ocitovat: „Každá země, která prošla revolucí, odstranila honitbu jako privilegované právo majitelů,“ říká restituent lesů na Písecku Jan Lobkowicz. Věc má ovšem háček. Pokud o rozsahu lovecké vášně na svém pozemku rozhoduje sám majitel, musí řešit rozpor. Zvolit více zvěře, kterou by mohl lovit nebo se z ní jako pozorovatel těšit, či vyšší kvalitu lesa, jehož dřevo bude jednou chtít prodat? Obojí najednou totiž mít nejde. Tolik citace. Taková úvaha je skutečně správná. Pokud nám půjde o jedno (peníze za prodané dřevo), nebudeme mít druhé (zvěř). Myslivci přitom pochopitelně stojí na straně zvěře (ostatně jim to přikazuje i zákon) a proklamují ji jako národní bohatství, které vyžaduje péči, ochranu a potřebuje k svému rozvoji dostatečný…