Kořist poznání

Freudův Výklad snů vyšel ve Vídni roku 1900, a tak se psychoanalýza letos dožívá sta let. Původní představy přísně vědeckého probádání nejtajnějších hlubin lidských duší se sice nenaplnily, vliv této nauky na umění a humanitní vědy je ale dodnes živý a v mnohém převratný. Také dvě kulturologické studie, jež se nedávno objevily v českých knihkupectvích - klasické dílo amerického historika náboženství Josepha Campbella Tisíc tváří hrdiny z roku 1948 a Teorie komiky pražského psychologa Vladimíra Boreckého, jsou laděny psychoanalyticky. Publikace Pěší pouť do Říma dalšího českého autora Viktora Faktora sice s předchozími souvisí jen volně, nicméně v tom nejpodstatnějším.

Stále stejní hrdinové

Campbell vychází z teorie archetypů Freudova žáka Carla Gustava Junga a pokouší se podle ní rekonstruovat prazákladní hrdinský příběh, tzv. monomýtus, který lze vysledovat v podloží antických eposů, buddhistických i biblických příběhů, středověkých legend, ale také lidových pohádek a moderních románů. Všude nachází podobně zřetězené události, jejichž ráz lze zobecnit. Na počátku se hrdina setkává s „výzvou k dobrodružství“, kterou sice může odmítnout, ale pak by se hrdinou nestal a příběh by se nekonal. Vzápětí nachází pomocníka, druha, s nímž spěje k „prahu dobrodružství“ střeženému „stínovou postavou“. Nastávají první nesnáze. Pokud hrdina přežije, putuje dále neznámou, leč symbolicky povědomou realitou, podstupuje nebezpečné zkoušky, nachází další, často…