Muž, který je už pár let pokládán za skryté eso americké písničkářské scény, musel letos na jaře své kolegy naštvat. Zatímco jiní se týdny a měsíce moří s nedopsanými písněmi, Newyorčan Stephin Merritt jakoby nic hodil do placu tříhodinové trojalbum 69 Love Songs, tedy opravdu devětašedesát vlastních nových písní o lásce. Zdánlivě konzervativní forma tu dělá salto: Merritt se konceptuálně, s jemnou ironií ohlíží za celými dějinami pop-music.
Procházka skrz žánry
Kdo chce dnes proniknout do angloamerického veřejného povědomí, nejspíš by měl udělat něco, co jiní nedělají. Merritt podnikl enšpíglovský tah: pro velký hudební průmysl je trojalbum komerční sebevražda (v původní tvorbě je vydal poslední dobou snad jen Prince, dnes mohutně podporující všechno nezávislé), nicméně svéráz s šířící se pověstí „kultovního“ zjevu by jím mohl zaujmout. Pomohla-li forma, zbytek je jen a jen Merrittovou zásluhou.U nás asi zatím jen málokdo zná muže, který střídavě oživuje nejméně pět vlastních projektů či kapel: Future Bible Heroes, Gothic Archies, 6ths, Three Terrors a Magnetic Fields: pod jménem posledně jmenované skupiny vyšlo 69 Love Songs. O Merrittovi mluví uznale Lou Reed i Peter Gabriel, jeho nahrávky řadí mezi své nejoblíbenější i Brian Wilson z Beach Boys. Rolling Stone (americká verze, pochopitelně) mu věnoval recenzi čísla, jinde ho označili za „nejdůležitějšího textaře po Coleu Porterovi“. To všechno si Merritt vysloužil prostou osobní tendencí:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
