Problémy s ostrovany

Červnové obsazení hlavního města Honiary ozbrojenci z bojůvky Malaitan Eagle Force a následná rezignace premiéra Bartholomewa Ulufa'alu je dosavadním vyvrcholením dlouhodobého konfliktu mezi největším ostrovem Šalamounových ostrovů, Guadalcanalem, a sousedním, nejlidnatějším, ostrovem Malaitou.

Pestřejší než Evropa

Šalamounových ostrovů je celkem 345 a tvoří samostatný stát, rozkládající se mezi Papuou-Novou Guineou a Fidži, teprve od roku 1978. Jak je typické všude v Melanésii, ostrovy jsou zalidněny neuvěřitelným množstvím kulturně i jazykově odlišných mininárodů. Obyvatelstvo čítající necelého půl milionu hlav je tvořeno asi třemi stovkami kulturně a historicky odlišných populací, hovořících 80 různými jazyky. Celé Šalamounovy ostrovy jsou tak mozaikou tradičních kmenových území, osídlených a ovládaných původními obyvateli. Čtyři pětiny ostrovanů jsou zemědělci samozásobiteli, rybařícími a farmařícími na pozemcích, vlastněných podle tradičního zvykového práva, předávaného z generace na generaci. Národnostní rozmanitost Šalamounových ostrovů je větší než rozmanitost celé Evropy, takže podle evropských zkušeností bychom mohli očekávat rozpad státu na národní prvočinitele každým okamžikem. To ve skutečnosti nehrozí, neboť opravdu mnohonárodnostní státy tendence k rozpadu nevykazují. Tam, kde žádný národ nepřevládá, je totiž obtížné zformovat separatistické koalice, pokrývající dostatečně rozlehlé území. Historicky jsou právě vztahy mezi…