Elián a propaganda

Nevím, zda si autor článku Ptáče do Castrovy klece Roman Joch (Respekt č. 23/2000) vzpomíná na válku ve Vietnamu. I my tady doma jsme fandili Spojeným státům a jejich spojencům, protože nám bylo jasné, že se jedná o hráz vůči bolševické rozpínavosti. Ale jako vždy, i tam byla situace složitější a podle toho to také dopadlo. Jde o to, že i sebeopovrhovanější režim má také své přesvědčené zastánce a těch tam bylo dost, stejně jako je jich dost dodnes na Kubě. Kladení jednoduchého rovnítka Castro = otrokář je scestné. Režim má i jistá pozitiva ve školství, zdravotnictví a sociální oblasti, ovšem katastrofálně špatné ekonomické výsledky neumožňují uvedené oblasti lépe dotovat. K tomu navíc přistupuje tradiční neoblíbenost Spojených států v Latinské Americe, které komunistický režim využívá. Jsem také přesvědčeným zastáncem konzervativních společenských režimů, ale dobro se zkrátka nedá lidem vnutit násilím, a už vůbec ne zvenčí. Domnívám se, že jakákoli invaze na Kubu by se setkala s masovým odporem i dnes. Proto bych autorovi doporučoval více vážit slova. A je-li opravdu tak přesvědčený o své pravdě, ať nabídne své služby a zkusí to se zbraní v ruce, namísto plýtvání slovy. Tak by učinil muž, jak sám píše.

Vojtěch Kotyza, Vídeň

Pohádky jako propaganda

Závěr článku Romana Jocha, který se týká Eliánova návratu na Kubu, je natolik geniální, že si zaslouží plnou citaci: "Jaký…