Zbytečný strach

V květnu přijala sněmovna novelu zákona, který stanoví, jak budeme za dva roky volit poslance. Kdekdo na nový volební zákon nadává, média, čtyřkoalice, komunisté. Výhrady jsou jasné. ODS a ČSSD mění pravidla v průběhu hry, přitom nepřehledně míchají poměrný a většinový systém, svévolně ohýbají d'Hondtovu metodu na přepočítávání hlasů a navíc vyrábějí schválnosti v podobě hranice dvaceti procent pro čtyřkoalici. Nadávat umíme, kde však bereme jistotu, že je nový systém voleb opravdu tak špatný?

Ještě se nevěšte

Komická je výhrada, že se pravidla mění v průběhu hry. Kdy jindy? Politika pokračuje stále dál, těžko si udělat pauzu. Podstatné je, že i v příštích volbách budou mít všechny strany rovnocenné podmínky. A dva roky mají na přípravu. Počet obvodů se zvyšuje z osmi na pětatřicet. Nelze než souhlasit. Volič konečně „uvidí“ svého kandidáta, přesvědčí se, jak rozumí jeho problémům. Dejme tomu v severních Čechách bude chtít slyšet, co s nezaměstnaností. Dál: zvolení d'Hondtovy metody je určitě lepší použití metody Imperialiho, která výsledky zkresluje zcela neúměrně ve prospěch stran s mnoha hlasy. Ani oněch 20 % pro čtyřkoalici přece není nic tak strašného. Jaký smysl by toto opoziční seskupení mělo, kdyby získalo méně? Čtyřka vznikla jako reakce na opoziční smlouvu, chce se s ODS i ČSSD „čelně střetnout“, jak říká Vladimír Mlynář (US). Pochybné je pokřivení d'Hondtovy metody, posun v přepočtu hlasů na mandáty. Místo jedničkou se získané hlasy…